Martina Vévodová

Tento závod byl pro mě asi jedním z nejhorších mistrovských závodů - možná je to taky tím, že všechny mé pocity jsou ještě čerstvé.

I když běhám už docela dlouho, tak stále více zjišťuju, že mám mezery hlavně v taktice, než v samotném úsilí. Taky včerejší závod jsem běžela hodně netakticky - hned startem jsem si ho celý zkomplikovala. Ani nevím, jak to přesně začalo, ale najednou jsem byla  na startu až v druhé řadě, a přede mnou clona ostatních ctižádostivých soupeřek. V té chvíli mě nenapadlo, že je to tak špatné a byla jsem spíš ráda, že nejsem víc vzadu. Jenže start byl podle očekávání příliž prudký a z druhé řady jsem zůstala až v prostředku stratovního pole. Bylo jasné, že k čelu závodu se musím dostávat postupně a pomalu, abych tím nestratila moc sil, samozřejmě jsem zase nemohla dopustit, aby se odpojila vedoucí skupinka a získala si velký náskok. Asi po prvním kilometru jsem se dostala na přední místa a dokonce dlouhou dobu  jsem udávala závodu tempo, všechno bylo nadějné, soupeřky postupně ztrácely kontakt, až nás zbylo vpředu asi jen šest. Ovšem, jak se blížil cíl, tak síly postupně docházely. Asi 250 metrů před cílem mi nohy totálně vypověděly svoji službu a začala se mi vzdalovat šance na úspěch. Bylo to strašné, nemohla jsem skoro běžet, připadalo mi, že cíl je v nedohlednu a hlavně, že běžím na místě, nedokázala jsem si to vysvětlit. Přesto jsem se nějakým způsobem "dobelhala" do cíle na 9. místě.